Po dvaceti letech stále hledá svého zachránce Paula. Na slunečním úterním ránu, který se navždy zapsal do historie, 11. září 2001, unesené letadlo narazilo téměř v devět hodin do severní věže Světového obchodního centra v New Yorku. Genelle Guzman McMillanová, která pracovala jako brigádnice, se nacházela v té chvíli v 64. patře severní věže.
Snažila se dostat k oknu, aby zjistila, co se děje venku. Na nebi viděla kousky papíru a trosky, které padaly na zem jako konfety. Tehdy netušila, že o třicet pater výše probíhá hrůza a že bude potřebovat zázračného spasitele, aby unikla z této hrůzné situace. Doslova.
Zaměstnancům bylo sděleno, aby zůstali na svých místech po nárazu, a byla jim nedoporučena panika. Tato rada se však ukázala jako chybná – panika a snaha o útěk byly naprosto oprávněné. Sedmnáct minut po nárazu prvního letadla Genelle ucítila, jak se celá budova zachvátila. V tu chvíli se druhé letadlo srazilo do jižní věže.
Výtahy přestaly fungovat, a tak Genelle a její kolegové rychle pochopili, že situace je vážná. Všichni se vydali k schodišti. Genelleova nejoblíbenější kolegyně Rosa s třesoucím se hlasem řekla: „Nemyslím si, že se odtud dostaneme.“ Společně začali počítat každé patro, které sestupovali – 47., 46., 40., 35…
Genelle byla vyčerpaná a na 13. patře se rozhodla zastavit, aby si sundala boty a dala svým bolestivým nohám chvíli odpočinku. Pustila Rosinu ruku. A pak to přišlo. V 10:28 ráno se severní věž zhroutila k zemi jako kousek karet. „Všechno kolem mě začalo padat a hroutit se,“ vzpomínala tehdy třiadvacetiletá Genelle v rozhovoru pro magazín People.
článek pokračuje na další stránce…