„Neboj se. Mé jméno je Paul. Jen vydrž. Dostaneme tě odtamtud,“ říkal jí skutečný zachránce. Zatímco záchranný tým prorazil trosky, Paul si s ní stále povídal. „Každých pár minut mě přemohl strach, že přijde další kolaps. Ale vždy, když mi Paul stiskl ruku, cítila jsem, jak se vrací klid,“ vzpomínala Genelle. Než ji záchranáři vysvobodili, strávila v sutinách celých 27 hodin. Naložili ji na nosítka a odvedli do nemocnice. Tehdy to ještě nikdo netušil, ale Genelle byla poslední osobou, kterou vytáhli zpod trosek živou.
„Moje přítelkyně Rosa a další kolegové zemřeli. Mohla jsem zemřít i já, ale díky Paulovi jsem byla zachráněna,“ řekla vděčná Genelle, která dělala všechno proto, aby poděkovala svému zachránci z očí do očí. Spojili ji s některými členy záchranářů, kteří ji vytáhli zpod trosek, ale Paul tam nebyl. „V našem týmu určitě není nikdo jménem Paul,“ vysvětloval jí jeden ze záchranářů.
I když Genelle nikdy nenašla svého zachránce, ví, že ten osudný den pro ni znamenal nový začátek. „Věřím, že Bůh má pro mě větší plán, a snažím se jednat správně. Snažím se inspirovat lidi, aby šli dál navzdory těžkostem života. Moje víra stále sílí,“ svěřila se McMillanová.
Při odchodu z nemocnice odešla s přítelem na radnici, kde si řekli své ano. „Vážíme si toho, že můžeme být spolu poté, co tu byla 99procentní šance, že ztratím někoho, do koho jsem zamilovaný,“ říká dnes její manžel Roger.
V roce 2011 Genelle publikovala knihu, která pojednává o jejím zážitku z událostí 11. září. Tato kniha nese název „Anděl v sutinách“. I po dvaceti letech pátrání stále nenalezla svého zachránce Paula. „Dospěla jsem k závěru, že Paul byl možná skutečně mým andělem,“ konstatovala.