O svém zážitku měl zakázáno vyprávět ostatním klukům, protože každý z nich musel dospět po svém. Chlapec byl samozřejmě strašně vyděšený. Slyšel kolem sebe nejrůznější zvuky, které ho děsily.
Od křiku divokých zvířat, různých ptáků až po vzdálené hlasy lidí. A neustále cítil hukot větru, který mu nesl trávu a písek do obličeje. Ale přesto to mladý Ind vše statečně vydržel. Věděl, že je to jediný způsob, jak se stát zralým mužem.
Konečně po strašlivé noci vyšlo Slunce a on si mohl sundat pásku z očí.
Teprve v tu chvíli mladý Indián zjistil, že jeho otec celou dobu seděl vedle něj na jiném pokáceném stromě a dával pozor, aby se mu nic zlého nestalo!
Podobně nikdy nejsme sami… Vždy se máme o koho opřít, i když se to nezdá. Jen se musíš trochu lépe rozhlédnout…