Podle psycholožky jsme však ještě nebyli připraveni jít dál a první rok pokusů o návrat do normálu, nebo alespoň zdání toho, byl neuvěřitelně stresující.
„Ačkoliv ne schválně, ne vědomě, možná jsme věřili, že čím jsme zaneprázdněnější, tím snáze zapomínáme… tím snadněji rozmotáváme citový propletenec… tím trvaleji mažeme rány… Ale tohle nefunguje,“ vysvětlil psycholog a dodal, že je to jako snažit se vytvořit zdání normálnosti pomocí steroidů a zapomenout přitom, že náš sympatický nervový systém je už téměř dva roky v neustálé pohotovosti, což nás psychicky vyčerpává .
„Výjimkou nejsou ani naše děti a teenageři. Úplné vyčerpání je přirozenou součástí boje s hurikánem,“ uvedl odborník.
Když tedy vyvstane otázka, proč jsme neustále unavení, stojí za to se nad tím zamyslet. „Dát si pauzu. Dýchat. Připomeňte si, kdo jste a co jste museli vytrpět. Pak si připomeňte, co jste překonali,“ radí psycholožka a zdůrazňuje, že porozumění přináší i soucit , a to teď všichni potřebujeme. Navrhuje také, že místo závodění s časem, abyste dosáhli svých cílů před koncem roku, byste měli zpomalit a najít klidný kout uprostřed chaosu .
Projevme soucit druhým i sami sobě a buďme laskavější, protože na světě není nikdo, kdo by nepotřeboval trochu laskavosti. Takto můžeme začít na cestě k uzdravení.
článek pokračuje na další stránce…