Jiné děti se hodně poflakovaly ze školy, ale my jsme tam museli nejen být, ale museli jsme nosit domů dobré známky. Naše matka po nás požadovala, abychom pro to udělali všechno.
Uběhly roky a takhle to pokračovalo. Jiné děti se nám mnohokrát posmívaly a my jsme si mysleli, že máme tu nejhorší matku na světě. Ale poté, co jsme vystudovali vysokou školu a stali se z nás úspěšní dospělí, mám pocit, že bychom měli poděkovat „bezcitným“ matkám, které nás zodpovědně vychovaly! Mnoho mých spolužáků nenašlo své místo ve světě, jsou i tací, kteří se stali zločinci a všichni můžeme mít úspěšný život. Je pravda, že mnoho věcí, které se zdály být zábavné a které byly povoleny našim přátelům, nám bylo zakázáno. Bylo těžké být vždy čestný a spravedlivý.“
Teď, když na to po mnoha letech myslím, jsem šťastná a hrdá, že jsme měli tu nejpřísnější matku na světě! „Někdy až po mnoha letech pochopíme, co to znamená být skutečným otcem a matkou. A tehdy se naučíme vážit si všeho, co pro nás udělali!