Žít dlouho ještě automaticky neznamená žít dobře. Podle odborníků totiž o kvalitě stáří nerozhodují jen geny, ale především každodenní návyky, psychická pohoda a způsob života. Právě běžné rutiny mohou výrazně ovlivnit, jak se budeme cítit po sedmdesátce i v dalších letech.
Geny nejsou jediný faktor
Biochemička Gabriela Glombová upozorňuje, že genetika sice hraje důležitou roli, ale není jediným určujícím faktorem dlouhověkosti. Podle ní geny ovlivňují jen část délky života, zatímco velký podíl má každodenní životní styl.
Zdůrazňuje, že i lidé s genetickými predispozicemi mohou své zdraví výrazně podpořit správnou prevencí, pohybem nebo péčí o psychickou pohodu. To, jak stárneme, podle ní závisí hlavně na dlouhodobých návycích.
Stárnutí nemusí znamenat ztrátu vitality
Představa, že vyšší věk automaticky přináší bolest, slabost nebo závislost na lécích, je podle odbornice zjednodušená. Mnoho záleží na tom, jak člověk žije během života a zda se o své zdraví stará průběžně.
Cílem by podle ní nemělo být pouze co nejvyšší číslo na občanském průkazu, ale hlavně zachování energie, samostatnosti a chuti do života i ve vyšším věku.
článek pokračuje na další stránce…
