Snad každý někdy uvažoval nad rozchodem či rozvodem. Tento smutný příběh vám možná pomůže se rozhodnout. Anebo už je příliš pozdě?
S naším manželstvím se něco stalo. Ale nevěděl jsem, co. Mé srdce najednou patřilo jiné ženě. Její jméno je Zuzana. Nekonečně jsem ji zbožňoval. Ale mé manželky mi bylo opravdu líto. Měl jsem obrovský pocit viny, a proto jsem „Jí“ chtěl nechat náš dům, auto a 30 % podíl v naší společné firmě. Nazvala mě bláznem.
Já jsem se cítil být vinen za to, že se mnou ztratila 10 let jejího života. Když jednou začala na mě křičet, uvědomil jsem si, že rozchod je nevyhnutelný. Jednoho dne jsem se vrátil domů, navečeřel jsem se a šel si lehnout. Byl jsem velmi vyčerpaný. Celý den jsem strávil se Zuzanou. Když jsem se probudil, „Ona“ seděla u stolu a čekala na mě. Chtěla se mnou prodiskutovat detaily našeho rozvodu.
Nechtěla ode mne ani auto, ani dům, ani žádné peníze. Ve skutečnosti nechtěla vůbec nic. Požádala mě jen o jeden měsíc navíc. Nechápal jsem. Jen jeden měsíc našeho společného života, jako by se nic nestalo. A důvod byl velmi jednoduchý. Náš společný syn měl před sebou sérii zkoušek a naše rozbité manželství by mohlo mít na jeho výsledky negativní vliv. Souhlasil jsem.
Měla ještě jeden požadavek: Měl jsem ji nosit na rukou k vchodovým dveřím, jako když jsme se seznámili. Myslel jsem si, že se zbláznila, ale samo o sobě to bylo pro mě jakýmsi projevem hluboké úcty k ní. Souhlasil jsem.
Cítil jsem se jako „vítěz“. Dům, auto, naše firma, to vše zůstane mně. A mohl jsem začít nový život se Zuzanou. Nestálo mě to nic, jen jeden měsíc společného soužití s „Ní“. Od doby, kdy jsem „Jí“ oznámil konec našeho společného života, neměl jsem s „Ní“ žádný fyzický kontakt. Takže když jsem ji začal nosívat ke dveřím, oba jsme se cítili opravdu strašně.
článek pokračuje na další stránce