Fraser je v této roli skvělý – jeho velké bledě modré oči vyjadřují velký smutek a dětskou nevinnost, která je u mocného muže úžasná. Je to výtvor, který námi otřásá až do morku kostí, postrádající byť jen špetku manýrismu, do kterého bylo snadné upadnout. Dojemně skutečné.
Žádný snadný šťastný konec
Aby mohl hrát Charlieho, prošel Fraser hodiny make-upu, než šel na natáčení, které zahrnovalo těžký, zásobený m.in. ve vodních trubkách, 20kilogramový oblek. Charlie se díky němu věčně potil, což při pohledu na něj skoro cítíme. Protetická maska zasáhla i obličej, který byl rozlitý z přebytečného těla. S takovým umělým přebytkem si hraní bez špetky přehnaného vyjádření hrdinových emočních stavů – od vnitřní bolesti, přes zoufalství až po čistou lásku, kterou chová ke své truchlící dceři – vyžadovalo opravdový talent.
Fraser je přítomen v každé scéně dvouhodinového filmu a jeho tvář ani na okamžik nelže – vyzařuje z ní jemnost, nejčastěji zamrzlá v omluvném úsměvu. Nevzbuzuje v nás však lítost, ale pouze, jak si režisér přál, pocit empatie a soucitu.
Charlie zachází se svým současným stavem a vzhledem jako se symbolem pádu, ze kterého ho může pozvednout pouze odpuštění hříchů. Setkání s výbušnou dcerou, která se netají pohrdáním otcem, se pro oba ukážou jako terapie. Její hněv kontrastuje s Charlieho jemností. Introvert se začne odhalovat teenagerovi, který ho obviňuje, který, když se setkají, začne chápat jeho bolest a vnitřní neklid. Na bolavém, nešťastném Charliem je také pozoruhodné, že stále neztratil víru v lidi – na rozdíl od svých vlastních zkušeností věří, že jsou od přírody dobří. Se vším svým sebedestruktivním pudem nás překvapuje svou láskou k životu.
Ale Aronofsky nevede ke snadnému šťastnému konci, a i když je sporné, zda není Charlieho závěrečná apoteóza přehnaná, jako dílo vykoupení je film působivý. Fraserův fenomenální výkon nás odměňuje vším, co ve filmu tvůrce „Requiem za sen“ může vzbuzovat naše pochybnosti. Nutno přiznat, že Aronofsky, který přivedl do kin Mickeyho Rourkea filmem The Wrestler, má v tomto oboru neuvěřitelný talent.
Samotný název filmu odkazuje jak k románu Hermana Melvilla „Moby Dick nebo velryba“, tak k biblickému příběhu o Jonášovi pohlceném velkou rybou, která poté, co se dostane do břicha, prochází duchovní proměnou.
článek pokračuje na další stránce..